Dílo

Palackého pomník je stěžejním dílem Stanislava Suchardy. Pracoval na něm 12 let do jeho odhalení v roce 1912. Sochařsky  je nejzajímavější sjednocení materiálů, socha Palackého v kameni a okolní sochy v bronzu. Ve své době byl tento pomník největší v Evropě.Vedle pražského pomníku Františka Palackého (1901–1912) se k Suchardově monumentální tvorbě řadí realizované pomníky Jana Amose Komenského v Nové Pace (1912), hudebního skladatele Karla Bendla v Bubenči (1914), Jana Husa v Pečkách a Železnici (navrženy 1913–1915).

Stanislav Sucharda byl obnovitelem českého medailérství. Byl prvním českým umělcem, který se tomuto u nás do té doby opomíjenému uměleckému odvětví počal systematicky věnovat. Východiskem mu bylo - kromě nové francouzské medaile - hlavně italské renesanční umění. V oboru drobného reliéfu (medaile, plaketa) se Sucharda dopracoval zcela osobitého projevu, jehož mistrovství bylo stvrzeno několika zlatými medailemi z mezinárodních výstav. Sucharda spolupracoval s předními odborníky z Vídně, Francie a Německa.

O Suchardových podobiznách platí totéž, co bylo řečeno o jeho celkovém uměleckém vývoji. 1892 byla ve vídeňském Künstlerhausu Suchardovi udělena  Reichelova cena za reliéf Ukolébavka,  počáteční práce se nevymykají akademickému pojetí oficiální podobizny a v tomto duchu vznikají i pozdější díla komemorativního charakteru, jakými jsou četná poprsí zdobící pražské i mimopražské náhrobky a pomníky. Působivějšími pak jsou podobizny sochařových nejbližších rodinných příslušníků a přátel. Především v dětských potrétech dokázal Sucharda zachytit okouzlující bezprostřednost svých modelu.