Stanislav Sucharda byl obnovitelem českého medailérství. Byl prvním českým umělcem, který se tomuto u nás do té doby opomíjenému uměleckému odvětví počal systematicky věnovat. Východiskem mu bylo - kromě nové francouzské medaile - hlavně italské renesanční umění. V oboru drobného reliéfu (medaile, plaketa) se Sucharda dopracoval zcela osobitého projevu, jehož mistrovství bylo stvrzeno několika zlatými medailemi z mezinárodních výstav. Sucharda spolupracoval s předními odborníky z Vídně, Francie a Německa. Jeho reliéfy, plakety i medaile vznikaly buď ražbou nebo litím, v různém měřítku, rozmanitém materiálu a povrchové úpravě. Tématicky zahrnují veškerý Suchardův repertoár (portéty, národopisné motivy, mýty a pohádky) a svou intimitou a náladovostí reflektují autorovo citlivé nitro. Suchardovy komorní práce vznikaly také ve vosku a slonovině, věnoval se rovněž technice slepotisku. Během svého života vytvořil desítky reliéfů, medailí a plaket, mj. Jaro (1904), Přástky (1906), jubilejní a čestné plakety města Prahy (1909, 1910, 1912). Řada plaket vznikla na objednávku jednotlivců i korporací jako například četné práce pro Sokol. Suchardovo medailérské umění bylo vyznamenáno na řadě mezinárodních výstav (1904 St. Louis, 1904 Mnichov, 1910 Brusel, 1913 Gent). Suchardovo celoživotní úsilí oživit zájem o uměleckou plaketu, která by byla rovnocenným protějškem rozvíjejícímu se grafickému umění, bylo oceněno jeho jmenováním profesorem na nové a díky jeho úsilí založené medailerské škole pražské Akademie výtvarných umění (1915
